Slovník starokřesťanské literatury je standardní příručkou patrologie, určenou všem zájemcům o hlubší studium raného křesťanství. Největší pozornost je zde věnována církevním otcům, kteří se stali příkladem plodného setkání víry a kultury, víry a rozumu při hlásání Kristova evangelia lidem rozličných národů a kultur. //K nejpodrobněji zpracovaným postavám patří apoštolští otcové, odvozující svou nauku z kázání Kristových učedníků (Klement Římský, Ignác Antiochijský). Apologeti, bránící a rozvíjející křesťanskou nauku proti pohanům (Justin, Tertulián). Nejlepší znalci a vykladači Bible (Origénes), géniové a klasikové teologického či filozofického myšlení (Řehoř z Nyssy, Jan Zlatoústý, Ambrož, Jeroným, a Augustin) nebo významní papežové(Řehoř Veliký). Mezi jejich názorovými oponenty a odpůrci objevujeme gnostiky (Valentinos) a rozmanité heretické proudy (arianismus, donatismuis, modalismus, monofyzitismus, monatismus, pelagianismus ad.). Celý dějinný a myšlenkový kvas rámcují události velkých ekumenických koncilů křesťanského starověku v Niceji, Konstantinopoli, Efesu a Chalcedonu. //Hlavními přednostmi Kraftova slovníku jsou důkladnost zpracování a značný geografický záběr, které se snoubí s jasností výkladu a přístupností širšímu publiku. Díky vyváženosti a skloubenosti informací z církevních dějin, dějin literatury a teologie si na své přijde odborník i každý, kdo se chce v této oblasti dále vzdělávat. Pečlivě zpracovaná česká bibliografie Jiřího Dvořáka sleduje překlady z patristických autorů a odbornou literaturu za období posledních 150 let.