„Brownovky“ nejsou jen poutavým logickým cvičením, ale vynikají i zálibou v paradoxu, jíž nechybí filozofická hloubka. Otec Brown je totiž velkým specialistou na zločincovu duši, zná její vášně, slabosti i triky. Logika vraždy je pro něho především tragickou logikou motivace. Ví, že zvláště v bohaté společnosti se daří neřesti, neboť tato „třída neuznává žádnou vládu, ani vládu zákona.“ Dokonalý zločin neexistuje, v obrazu vždycky chybí klíčový detail. Přetvářka a lež mají vždycky svá omezení, jenom se umět dívat. Chesterton (podobně jako Simenon) považoval detektivku za jeden z nejvyšších uměleckých žánrů, protože v srdci zločinu se skrývá existencionální otázka po smyslu života. Snad proto jsou příběhy otce Browna tak fascinující.