Svatý Maxmilián Kolbe (1894-1941) byl katolický kněz a řeholník, zakladatel dvou klášterů a tiskáren v Polsku a Japonsku, misionář a nakonec i mučedník. V roce 1941 byl uvězněn v koncentračním táboře v Osvětimi. Když jiný vězeň uprchl a nacisté se pro výstrahu všem chystali k popravě nevinných, Kolbe obětoval svůj život namísto spoluvězně Františka Gajowniczka, jenž měl doma početnou rodinu. Zemřel po několika dnech v táborové hladomorně, kde se do posledního dechu ještě modlil a povzbuzoval ostatní odsouzené na smrt. Stal se tak svědkem Kristovy lásky a naděje, která prokazuje svou sílu i v těch nejhrůznějších podmínkách.
Nicméně životní příběh tohoto Božího muže není pozoruhodný jen pro svůj hrdinský konec. Asi by takového činu vůbec nebyl schopen, kdyby nežil po celá léta svatost a statečnost všedního dne, s odevzdaností Kristu a s velkou láskou k Panně Marii.